Cyklisticky nabiti západním Prácheňskem
Tři desítky žáků osmých tříd se od 7. do 9. června zúčastnily cykloturistického kurzu ve Střelských Hošticích, kde byl připraven hlavní chatkový tábor se skvělým zázemím. Ačkoliv předpověď slibovala déšť a bouřky, nakonec počasí bylo dost příznivé. A co se tedy odehrálo pod vedením cyklistické guru – paní učitelky Němejcové – a dvou cyklo jezdců – pana učitele Němce a Pavloviče.
Hned ve středu nastal náročný přesun od školy přes Mutěnice (pozor – nejeli jsme až na Moravu) do Kladrub. Štěstí nás na chvíli opustilo, a to při píchnutí kola. Naštěstí jsme objevili trojici zdatných mechaniků – Marka Vaněčka (8.B), Sebastiana Marka (8.C) a Richarda Kozáka (8.M) – kteří nás ještě několikrát zachránili od nejhoršího. Kladrubský drak nás neohrozil ani svým zjevem, ani kopcovitým terénem. Pro mnohé pak byl odměnou oběd, ale i odpolední osvěžení ve formě katovické zmrzliny. Komu bylo osvěžení nedostatečné, rozhodl se, že vyzkouší teplotu dříve zlatonosné Otavy i vodní bitvu na povrchu zemském.
Čtvrtek byl ve znamení počínající únavy a cesty do královského města Sušice. Vintířova stezka, kterou jsme nějakou dobu kopírovali, nás obohatila přírodními krásami i těžbou vápence ve Velkých Hydčicích. Právě tam nastal další zádrhel, neboť část trasy byla renovována a nedalo se projet. Síly ubývaly a kopce stále více a více stoupaly vzhůru, přesto jsme to zvládli i s navýšením pár kilometrů a prasklým řetězem. Odměna v podobě pozdního oběda v centru však stála za to. Ani deštík nám pod střechou nevadil a naše břicha byla v naprostém ráji. Čas kvapil a my se pustili nazpátek, abychom mohli zakusit i třeba to, jak náročné to měli vojáci ze 14. století při obléhání Horažďovic u Svatého pole. Někdo to zvládl bez sesednutí, jiní se kochali během chůze. Když kola ztratila své jezdce, následovala večeře a odvetná vodní bitva s nejasným výsledkem.
Kritický den třetí, pro nás páteční, znamenal úklid i loučení se. Mnozí se odměnili sladkou tečkou nebo sportovním dopolednem, abychom mohli pak po obědě společně vyrazit domů. Čím více jsme se blížili, tím více jsme zpomalovali a kola vypovídala chvílemi svou hlavní úlohu. Nakonec jsme ale zdárně dojeli!
Tři dny, cca 130 km, žádné vážné zranění, skvělá parta, několik píchnutí, jeden prasklý řetěz a unfair pocity, jež byly vždycky zdárně vyvráceny nebo potlačeny.
Děkujeme všem cyklistům za účast a nezapomeňte si podřazovat do kopce :).
Josef Němec
Fotogalerie
