Výlet do Solnohradska

Po osmé hodině ranní jsme se stali jedním z 55 šťastných autobusů, které smí za den vjet do malebného Hallstattu. Uvítal nás pohled na křišťálově čistou hladinu Hallstattského jezera obklopenou horami s vrcholky v mlze. Po dešti nebylo ani už ani památky a mohli jsme se projít probouzejícím se městečkem, zatím bez davů turistů. V 9 hodin jsme se vyvezli lanovkou na vrchol nad městem a pokračovali pěšky až k solnému dolu, kde jsme se převlékli do permonických obleků a vystoupali ke vstupu do dolu Kaiserin Christina, pojmenovaném po matce Marie Terezie. Prošli jsme 350m dlouhou zužující se šachtou a místní průvodce nás svižnou angličtinou začal seznamovat s historií a vývojem těžby soli a jejím zpracováním. Cestu dolem jsme si zkrátili na dvou hornických skluzavkách 16 a 65 metrů dlouhých. Na té delší nám dokonce změřili rychlost jízdy. Nejrychlejší účastník se sklouzl rychlostí 26,9 km/h. Následovala laserová show nad důlním jezírkem s hladinou jako sklo, projekce o historii dolování soli sahající přes 7000 let do minulosti a dokonce i ochutnávka soli. Nakonec jsme shlédli příběh dochovaného 3000 let starého dřevěného schodiště, které bylo objeveno v roce 2003. S podzemím jsme se rozloučili cestou na důlním vláčku, který nás vyvezl z dolu ven. Po převlečení jsme sestoupili k známé budově Rudolfsturm tyčící se na skále nad jezerem a mohli se z vyhlídky Skywalk kochat pohledem na Hallstättersee a také se občerstvit.

Po obědě nás autobus převezl k jezeru Wolfgangsee, konkrétně do městečka St. Gilgen. Někteří stihli před nástupem na loď kormidlovanou kapitánem Marcem ochutnat i místní výbornou zmrzlinu. Propluli jsme kolem domu, který patřil rodině Mozartových a ve kterém dnes sídlí muzeum. V průběhu plavby jsme si vyslechli i příběh o sedlákovi, který se kdysi propadl ledem v jezeře a jako díky za záchranu nechal na malém ostrůvku vystavět kříž. Kolem četných pláží i vysokých skal jsme dopluli do městečka St. Wolfgang. Po zakotvení u mola se naše cesty rozešly všemi směry a zavedly nás při rozchodu do cukrárny či kavárny a obchůdků, po pobřežní promenádě až ke stanici zubačky vedoucí na vrchol hory Schafberg, která nabízí panoramatický výhled na všech 6 jezer v okolí. Posledním z mnoha krásných zážitků byla společná pěší procházka po pobřežní stezce s visutým dřevěným chodníkem nad jezerem a zastávkou u dřevěných leknínů, která nás zavedla až do vesničky Strobl, odkud jsme se už vydali na propršenou cestu k domovu. Tu jsme si krátili odpočinkem i společným zpíváním a zakončili ji trojitým kolečkem.

Děkujeme všem dětem za skvělou atmosféru, která panovala celý den, za poklidnou cestu autobusem i za mnohé pozitivní ohlasy. Děkujeme panu Havlovi za horu nových a zajímavých informací, za soutěže v autobuse a skvělý celodenní program a děkujeme panu Čuřínovi za bezpečnou jízdu. Společně jsme si užili báječný den plný poznávání.

Lucie Jirková, Martina Jílková a Zuzana Dvořáková